Antelope Canyon
večer píchli, v autě jsme měli kamarádku se zlámanou nohou (to jsme ale netušili, mysleli jsme, že nožička je jen vyvyrtnutá..) a v noci uprostřed pustiny v poušti je tma tmoucí a noci velmi chladné. Auto pro šest lidí a rezerva žádná. Řidiči uprostřed noci jsou ochotní pomoci, asi jako u nás - neochotní.
Zatímco muži sundavají kolo, my ženy se snažíme někoho stopnout.
Díky bohu za blondýny! Konečně nám jedna zastavila a pomohla alespoň v tom, že zastavila okolo jedoucího policistu ve službě. Nemáme trojúhelník nemáme vesty nemáme rezervu nemáme ani pořádné nářadí - máme jen hever, v autě zraněnou a jsme velmi unavení a špinaví po celodenním putování v Grand Canyonu - sprcha a postel v nedohlednu...
Policista ve službě sám, zato důkladně vyzbrojen
rád nám posvítí
pozdraví a pomůže. Půjčí křížový klíč
a odveze řidiče i s roztrhanou gumou
za svým kamarádem na vrakoviště.
Osiřeli jsme u setmělého auta na dálnici a odskočit si do křoví se bojíme, obchází tu při zemi pár svítících očí a vzhledem k tomu, že tu jsou značky upozorňující na výskyt pumy (černé velké kočky) se nevzdalujeme a ani víc nepropátrávám očima okolí. Jestli je jich víc, nechci to vědět.
zachumlaní do spacáků čekáme potmě a já střílím naslepo foťákem tam, kde někoho tuším
i když mám teplej spacák, nožky zebou
Hurá, podařilo se. Konečně jsou zpět i s jakous takous gumou, ale hlavně nafouknutou. Levé zadní kolo je o kousek výš, ale to teď nikdo neřeší, hlavně ať dojedeme do motelu, kde máme zapykaný nocleh. Je deset večer a před sebou máme ještě 80 km, za sebou 500...
V jednom pokoji pro dva spíme čtyři, ale to je v pohodě, protože každá postel je větší - vyšší širší i delší než u nás jedna manželská postel. V druhém pokoji zase nefunguje sprcha, a tak než se uložíme je dost dlouho po půlnoci. Ještě, že se ráno někdo probudil dřív než skončila snídaně a vzbudil ostatní.
Pohled z okna byl úžasný. Uprostřed pouště zelená oáza.
Z Page (pejdž) jedeme ještě asi půl hodiny autem, cestou míjíme jedenáct kostelů různých církví - slušná koncetrace na sedmitisícové město.
Konečně jsme tu - u pravých Indiánů - potomků kmene Navajo. Kupujeme lístky a dovídáme se, že nejbližší volné lístky jsou až za 2 hodiny.
Tihle všichni čekají..
alespoň je kam si odskočit
závidíme těm, co se už dočkali, takovým džípem odváží všechny turisty ještě asi 10 minut hlubokým pískem - šíleně se práší
přes obrovské parkoviště je vidět tepelná elektrárna
ne, solární panely zde nejsou a elektřina rozhodně není samozřejmostí všude
včerejší policista říkal, že tam, co bydlí, a bydlí tam už 20 let, zavedli elektřinu teprve před dvěma lety
rozhlížíme se a rozhodujeme se, co dál a hle krajani
odjeli jsme do městečka, abychom zjistili nějaký pneuservis
mezitím turistů přibylo a ve spalujícím vedru se čas vleče
konečně jsme na řadě, čekáme v půlkruhu a Indiánka nás řadí do džípů podle jmen a pořadí zakoupené vstupenky
každý řidič je zároveň průvodcem
džípy přivážející a odvážející turisty
před námi písek
za námi písek
vystupujeme
Indián si též myslí, že je nožka jen vymknutá
neměli jsme čelní přední stěnu a tak jsme měli písek všude
úžinou vstoupíme do nejkrásnějšího kaňonu
do červeného pískovce - hra světel a stínů začíná
žasneme nad tou nádherou, průvodce nám radí jak si stoupnout kam se podívat jak ulovit ty nejkrásnější záběry
Antelope Canyon Arizona USA |
epilog.
Pneumatiky jsme koupili nové a než nám je ,,obuli" utráceli jsme ve Walmartu. Museli jsme být ve střehu, protože když se z amplionu ozvalo džejn prejdžr, tak by opravdu nikoho nenapadlo, že je to Jan Prach - zadavatel zakázky.
A nožička? Byla bohužel zlomená, což zjistil až rentgen v Pittsburghu po dovolené :-(
Dagmar Prachová
Postřehy třídní učitelky
"Mé děti jsou hodně citlivé. Když přijdou do kolektivu, který má jasný řád, kde se musejí zasunovat židličky, vše uklízet na své místo a nejde moc o individuální a kreativní prostředí,
Dagmar Prachová
Generál Sherman
Je vysoký 84 m, obvod měří 31 m, váží 1 900 000 kg a obsah cca 1 500 m3. Jeho stáří se odhaduje na 2 300 až 2 500 let!!!
Dagmar Prachová
Koldom
ten nejznámější je ve Zlíně. Je to zajímavá stavba, která vznikla v padesátých letech a někteří z prvních obyvatelů zde žijí dodnes. Dům stále slouží svému původnímu účelu. Tedy hlavně
Dagmar Prachová
Silvestrovská
procházka krásným městečkem, kde častým cílem lázeňské vycházky je území ,,Kalouskovo" či "Šťávovo"...
Dagmar Prachová
Jaro
Za okny bubnuje déšť a já se jen modlím, aby zima šla o kus dál. Já chci jaro! Pár dní teplejších a
Dagmar Prachová
Krumlovem
letem světem. I když je jen málo času, stojí za to projít se Českým Krumlovem. Vždyť za dvacet minut se dá toho toooolik stihnout
Dagmar Prachová
Sváteční ráno
Jen vstát a jít, je tu nové ráno, den mě láká nový život žít, hlavu si vyčistit, foťák s sebou vzít a jít tu
Dagmar Prachová
Podzimní reqiem
Podzim skončil, ale já stále nemohu zapomenout na ty krásné záběry jednoho jasného slunečného odpoledne. Tady je jedna jeho část. Pojďte se projít se mnou...
Dagmar Prachová
Chlum u Třeboně
ráj rybářů a cyklistů. Stará a Nová řeka, rybníky a rovinné cyklostezky. A především poutní místo nedaleko rakouských hranic.
Dagmar Prachová
Květov
Selské baroko. Co vedlo naše předky k výstavbě tak krásných stavení? Stojím před domem v němém úžasu a představuji si bohatého sedláka, statek plný lidí a obrovskými vraty právě
Dagmar Prachová
Barevné listování fotomatiné
Podzimní potulování krajinou, s paletou a štětcem šla bych ráda, však mám jen klacky botky a batoh na záda, vystačit si musím s kamerou
Dagmar Prachová
Svítání
Podzim jak má být a ranní procházka potěší. Chce to jen vstát a jít a foťák s sebou mít a ten okamžik zachytit...
Dagmar Prachová
Vietmamky, síťovka, brambory, otřes mozku, kolo a já
Kolo mě doprovází asi od tří let a život bez něj si nedovedu představit. Moje první kolo byla vlastně tříkolka, která měla jedno velké kolo a vzadu dvě malá. Když už jsem si připadala hodně "velká", odmontovali mi kluci zadní osičku se dvěma koly a dali mi tam stejné velké kolo jako bylo vpředu. Panečku, to byla jízda! Na nožky "Jarmilky" a už jsem drandila.
Dagmar Prachová
Hladké přistání (fotomatiné hahaha)
Život přináší spoustu směšných situací. Jak jsem spadla do kopřiv, jak jsem spadla z kola, když mě vzala šína... Jedu na kole a najednou koukám, že
Dagmar Prachová
Živý nebo plyšový (fotomatiné hahaha)
Pořád jenom kočky a pejsci... králíčka si pořiďte! Nikdy jsem si nemyslela, že si s ním tak užijeme. Samozřejmě jako každý domácí mazlíček si vás omotá kolem prstu nebo se vám taky omotá
Dagmar Prachová
San Francisco čtyřiadvacátá
je ulice známá svými sprejerskými výtvory. Bydlí tu hlavně Mexikánci a Portorikánci a svými díly si zdobí svá obydlí obchody hospody auta... zkrátka
Dagmar Prachová
Požár nebo slunce?
Obloha dovede divy. Jednoho srpnového večera zalila město podivná zlatá záře. Bylo po dešti a už se mi ven nechtělo. Venku byla "prádelna" a těžko se mi dýchalo. Nakonec jsem se přemluvila a pořídila několik snímků. Na víc nebyl
Dagmar Prachová
Kapličky
tentokrát Jihočeské. Do naší krajiny patří, stejně jako stromy, pole a rybníky. Vypovídají o našich předcích, připomínají
Dagmar Prachová
Západ slunce nad Pacifikem
Nedaleko Monterey Bay jsem měla to štěstí, že jsme to stihli a já mohla pořídit pár krásných fotek. celé to trvalo
Dagmar Prachová
Podzim v Praze
Je spousta míst na světě krásných, ale Praha je kouzelná s jedinečnou atmosférou. Tyto pohledy jsou nejen pro
předchozí | 1 2 3 4 5 6 | další |
- Počet článků 114
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1356x
promotion-and-affiliation