Den otců: Mít tátu je fajn

aneb jak se pěstují peníze a kouření škodí zdraví? Když jsem byla malá, záviděla jsem mladšímu bráchovi jeho novou stříkací pistolku na vodu. Strašně jsem jí chtěla taky. Jenže jsem potřebovala peníze, které jsem neměla

 - celé tři koruny!

Taťkovi se spíš nechtělo se mnou jít jí koupit a tak mi řekl, že korunky nemá a na stromě že nerostou... Ta myšlenka se ovšem zalíbila mému staršímu bráchovi a dal mi pětadvacetník a poradil mi ať si ho zasadím na zahrádce a chodím ho zalévat a že uvidím, jak mi vyroste velký keř (strom ne, na ten bych nedosáhla) a na větvičkách bude spoustu pětadvacetníků a že si budu moci koupit pistolky dvě!

Sice se mi to nějak nezdálo, ale jasně že jsem to musela zkusit. U babičky, kde jsme zrovna byli na prázdninách, jsem zasadila minci do mrkvového záhonu, zalévala, kontrolovala a hlídala, aby někdo nesklízel dřív než já. Chvíli mi trvalo, než jsem pochopila, že se mi kluci za rohem smějí. Nějakej ten pětadvacetník mi tam přidali, ale tátovi se mě nakonec zželelo, dal mi tři koruny a poslal mě nakupovat. Byl to můj velký den, sama poprvé na nákupech!

Taky si pamatuji, jak nás táta uspával. Sedl si v pokojíčku na dětskou židličku, zapálil si cigaretu  a začal vyprávět o bohatém tlustém lakomém sedlákovi, který měl na půdě schované uzené šunky a ty mu chodil krást hubený chuďas a jednou v té šunce, jak si tak ukrajoval a ukrajoval, až do ní vyhloubil díru, usnul...

Jeho vyprávění pohádek jsem milovala. Pozorovala jsem při tom to malé červené světýlko, které se vždy víc rozzářilo, když si potáhl a pak s ním zamával tmou - to jak dával cigaretu k ústům a ven... Jak pohádka dopadla si nepamatuji, konec jsem vždy prospala...

Je to už dávno, hezká vzpomínka zůstala a já jsem ráda, že jsem nebyla ochuzena o tu radost mít tátu.

Hold všem skvělým tatínkům

http://prachova.blog.idnes.cz/c/39026/Hold-vsem-skvelym-tatinkum.html