Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Antelope Canyon

20. 12. 2015 18:47:10
Návštěva u indiánů. ,,Počkej až budeme u Indiánů. To něco uvidíš!" a viděla jsem. Ale až ráno, protože jsme

večer píchli, v autě jsme měli kamarádku se zlámanou nohou (to jsme ale netušili, mysleli jsme, že nožička je jen vyvyrtnutá..) a v noci uprostřed pustiny v poušti je tma tmoucí a noci velmi chladné. Auto pro šest lidí a rezerva žádná. Řidiči uprostřed noci jsou ochotní pomoci, asi jako u nás - neochotní.

Zatímco muži sundavají kolo, my ženy se snažíme někoho stopnout.

Díky bohu za blondýny! Konečně nám jedna zastavila a pomohla alespoň v tom, že zastavila okolo jedoucího policistu ve službě. Nemáme trojúhelník nemáme vesty nemáme rezervu nemáme ani pořádné nářadí - máme jen hever, v autě zraněnou a jsme velmi unavení a špinaví po celodenním putování v Grand Canyonu - sprcha a postel v nedohlednu...

Policista ve službě sám, zato důkladně vyzbrojen

rád nám posvítí

pozdraví a pomůže. Půjčí křížový klíč

a odveze řidiče i s roztrhanou gumou

za svým kamarádem na vrakoviště.

Osiřeli jsme u setmělého auta na dálnici a odskočit si do křoví se bojíme, obchází tu při zemi pár svítících očí a vzhledem k tomu, že tu jsou značky upozorňující na výskyt pumy (černé velké kočky) se nevzdalujeme a ani víc nepropátrávám očima okolí. Jestli je jich víc, nechci to vědět.

zachumlaní do spacáků čekáme potmě a já střílím naslepo foťákem tam, kde někoho tuším

i když mám teplej spacák, nožky zebou

Hurá, podařilo se. Konečně jsou zpět i s jakous takous gumou, ale hlavně nafouknutou. Levé zadní kolo je o kousek výš, ale to teď nikdo neřeší, hlavně ať dojedeme do motelu, kde máme zapykaný nocleh. Je deset večer a před sebou máme ještě 80 km, za sebou 500...

V jednom pokoji pro dva spíme čtyři, ale to je v pohodě, protože každá postel je větší - vyšší širší i delší než u nás jedna manželská postel. V druhém pokoji zase nefunguje sprcha, a tak než se uložíme je dost dlouho po půlnoci. Ještě, že se ráno někdo probudil dřív než skončila snídaně a vzbudil ostatní.

Pohled z okna byl úžasný. Uprostřed pouště zelená oáza.

Z Page (pejdž) jedeme ještě asi půl hodiny autem, cestou míjíme jedenáct kostelů různých církví - slušná koncetrace na sedmitisícové město.

Konečně jsme tu - u pravých Indiánů - potomků kmene Navajo. Kupujeme lístky a dovídáme se, že nejbližší volné lístky jsou až za 2 hodiny.

Tihle všichni čekají..

alespoň je kam si odskočit

závidíme těm, co se už dočkali, takovým džípem odváží všechny turisty ještě asi 10 minut hlubokým pískem - šíleně se práší

přes obrovské parkoviště je vidět tepelná elektrárna

ne, solární panely zde nejsou a elektřina rozhodně není samozřejmostí všude

včerejší policista říkal, že tam, co bydlí, a bydlí tam už 20 let, zavedli elektřinu teprve před dvěma lety

rozhlížíme se a rozhodujeme se, co dál a hle krajani

odjeli jsme do městečka, abychom zjistili nějaký pneuservis

mezitím turistů přibylo a ve spalujícím vedru se čas vleče

konečně jsme na řadě, čekáme v půlkruhu a Indiánka nás řadí do džípů podle jmen a pořadí zakoupené vstupenky

každý řidič je zároveň průvodcem

džípy přivážející a odvážející turisty

před námi písek

za námi písek

vystupujeme

Indián si též myslí, že je nožka jen vymknutá

neměli jsme čelní přední stěnu a tak jsme měli písek všude

úžinou vstoupíme do nejkrásnějšího kaňonu

do červeného pískovce - hra světel a stínů začíná

žasneme nad tou nádherou, průvodce nám radí jak si stoupnout kam se podívat jak ulovit ty nejkrásnější záběry

epilog.

Pneumatiky jsme koupili nové a než nám je ,,obuli" utráceli jsme ve Walmartu. Museli jsme být ve střehu, protože když se z amplionu ozvalo džejn prejdžr, tak by opravdu nikoho nenapadlo, že je to Jan Prach - zadavatel zakázky.

A nožička? Byla bohužel zlomená, což zjistil až rentgen v Pittsburghu po dovolené :-(

Autor: Dagmar Prachová | neděle 20.12.2015 18:47 | karma článku: 16.10 | přečteno: 386x

Další články blogera

Dagmar Prachová

Postřehy třídní učitelky

"Mé děti jsou hodně citlivé. Když přijdou do kolektivu, který má jasný řád, kde se musejí zasunovat židličky, vše uklízet na své místo a nejde moc o individuální a kreativní prostředí,

24.4.2017 v 19:21 | Karma článku: 30.29 | Přečteno: 1511 | Diskuse

Dagmar Prachová

Generál Sherman

Je vysoký 84 m, obvod měří 31 m, váží 1 900 000 kg a obsah cca 1 500 m3. Jeho stáří se odhaduje na 2 300 až 2 500 let!!!

24.8.2016 v 22:05 | Karma článku: 21.29 | Přečteno: 810 | Diskuse

Dagmar Prachová

Koldom

ten nejznámější je ve Zlíně. Je to zajímavá stavba, která vznikla v padesátých letech a někteří z prvních obyvatelů zde žijí dodnes. Dům stále slouží svému původnímu účelu. Tedy hlavně

27.7.2016 v 11:11 | Karma článku: 21.19 | Přečteno: 883 | Diskuse

Dagmar Prachová

Silvestrovská

procházka krásným městečkem, kde častým cílem lázeňské vycházky je území ,,Kalouskovo" či "Šťávovo"...

10.2.2016 v 6:41 | Karma článku: 8.46 | Přečteno: 286 | Diskuse

Další články z rubriky Fotoblogy

Milan Slanina

Střídal jsem to jako ponožky .... ženský i foťáky

Poprvé jsem se ženil ve dvaadvaceti, podruhé ve třiatřiceti a potřetí ve třiapadesáti. První foťák jsem měl v 10 letech ( Ljubitěl ). Až za 5 let jsem si našetřil na první zrdcadlovku s expozimetrem. Byla to německá PRAKTICA L.

23.9.2017 v 13:10 | Karma článku: 9.03 | Přečteno: 344 | Diskuse

Jiří Stratil

Občas něco i naruby II

Místo, aby měly tendenci se alespoň držet v nějaké únosné rovnováze příjmů a výdajů, tak neustále více unikají kamsi do ztracena.

23.9.2017 v 10:51 | Karma článku: 3.27 | Přečteno: 135 | Diskuse

Milan Slanina

Chodící příběhy ...

Co člověk, to originál. Co člověk, to příběh. Fotit lidi, když se nedívají, je jako fotit příběhy. Kouzlo okamžiku, výraz tváře, nálada, emoce ... a uchovat ten okamžik jako něco, co už se přesně takto nebude opakovat ...

22.9.2017 v 18:01 | Karma článku: 7.25 | Přečteno: 244 | Diskuse

Jiří Stratil

Občas něco i naruby

Co všechno člověk po celý život dělá podle toho, co se v mládí naučil? Co ho učili rodiče, učitelé ve škole i lidé ve společnosti?

22.9.2017 v 10:30 | Karma článku: 5.45 | Přečteno: 197 | Diskuse

Martin Valina

Park Boheminium

Unikátní podívanou skýtá návštěvníkům miniaturpark Boheminium Mariánské Lázně. Do přírodní scenerie je zde citlivě zasazeno na šest desítek dokonalých miniatur významných stavebních a technických památek z celé České republiky.

22.9.2017 v 7:33 | Karma článku: 9.00 | Přečteno: 127 | Diskuse
Počet článků 114 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1345

Píšu, protože můžu, fotím, protože mě to baví promotion-and-affiliation
promotion-and-affiliation Play.cz - rádia online



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.