Učitelé v praxi - dopis od kamarádky

Ahoj, zdravím vás z praxe. Přímo z "bojiště".  Jak možná víte, učím na střední škole, kde máme žáky denního studia, občas "problémové", žáky nástavbového denního studia (často si říkám, co těch dvanáct let v těch školách dělali, když například neví, že čtvrtina je i

0,25, 50% je polovina, jímá mě děs, že za dva roky je mám připravit k maturitě stejné jako na gymnáziu - zatím se mně to celkem daří), žáky studující při zaměstnání (tam si lebedím, ač pracují, navíc studují - i doma), žáky se speciálními potřebami (tady mám často obavu, jak v dnešním světě obstojí, když úřady práce vyhledávají už i ti, kteří mají nějaký titul).
Nechci si stěžovat na žáky, těch je mně často i líto, nestěžuji si ani na rodiče, s rodiči vycházím na jedničku. Často si vyslechnu dlouhé monology od žáků i rodičů a připadám si spíše jako psycholog - i pro rodiče, nejen pro žáky. Už jsem musela řešit, co má žák dělat, když si jeho milovaná dívka našla místo něho do postele přítelkyni, co s nevěrným tatínkem, i nevěrného dědu už sem řešila. Nálepku "vstřícná škola" nebo co si to teď lepí někteří na dveře škol, zatím nemáme, ale rodiče u nás skutečně vítáme a snažíme se pomoci jim i jejich dětem.
Nestěžuji si ani na vedení školy. Vychází nám v rámci možností vstříc.
Co mě trápí, jsou nekompetentní zásahy shora a trošku mě také "popichuje" (v diskuzích vidím dle příspěvků, že nejen mě), působení některých spolků, jejichž členové si myslí, že rozumí úplně všemu.
Nechci Vás unavovat, mohla bych se rozepsat podrobněji, ale snad aspoň krátce:
1. Zásahy shora
ŠVP pro mě nemělo absolutně žádný význam. Zdarma jsem tomuto byla nucená věnovat desítky (nebo spíš nějakou stovku) hodin. Učím stále stejně. Osnovy mě nijak neomezovaly.
Moje osobní zkušenost je, že dobrý učitel byl dobrý i s osnovami a učitel - lempl je lempl i se ŠVP.
Úsměvné je, že na školení, kde je jednou šedesátka, jindy dvě stovky učitelů, ŠVP všichni jednohlasně odsoudí a na stránkách MŠMT jsem se dočetla, jak ŠVP všichnni jednohlasně chválí.
Rozhodnutí shora, že jestli učitel neodučí všechny hodiny ve třídě (rozuměj - jede si s dětmi asi odpočinout na olympiádu z biologie, na celodenní exkurzi do Ostravy - kterou si musí celou naplánovat, na celodenní terénní exkurzi do Hostětína), musí tyto hodiny zdarma nadpracovat, nutí učitele neopouštět školu. Stane se totiž, že učitel by měl učit třeba tři hodiny v úterý, jede s padesátkou pubertálních výlupků do Brna na celý den, a "za odměnu" si ty tři hodiny nahradí zdarma třeba na druhý den! Dotazovala jsem se jednoho poslance, kdo tuto perlu předložil ke schválení? Odpověď jsem neobdržela.
Ne, že by nebyli učitelé ochotni něco udělat zdarma pro žáky, jde tu o princip. Prostě je to kravina jak to Brno!
A mohla bych pokračovat.
Nabídek pro školy je spousta, nevím, co vybrat dříve. Nedávno jsem byla na přednášce cestovatele Kolbaby, asi znáte toho pána. Zážitek úžasný, tříhodinový. Sál byl vyprodaný čtrnáct dnů předem (350 míst), asi 150 lidí zůstalo na schodech před kinem. A tak jsem se rozhodla pozvat tohoto obdivuhodného člověka a uspořádat přednášku pro školy. Vstupné není levné, ale kdybychom zaplnili naše kino, vyšlo by to pro děcka celkem dobře. Všechny oslovené střední školy moji nabídku odmítly. Důvod? Viz předchozí nařízení. Pak je tu další problém, nemáte požadovaný počet odučených hodin dle úžasného ŠVP. No a jak přijde inspekce??? Copak nám asi řekne úředník shora?
Dotaz:
Jak byste řešili toto?
Dle skvělého ŠVP mám odučit 90 hodin matematiky v maturitním ročníku třídy 4. A. ŠVP se tvořilo dříve, než byly státní maturity, maturovalo se asi v půlce června. Nyní žáci končí koncem dubna, 2. 5. začínají maturity. Stále máme ale učit těch 90 hodin!!! Hm, nějak mně ta matematika nefunguje!
2. Spolky „věnující se“ prý vzdělávání, obraně rodičů a žáků před neschopnými učiteli, zvláště pak před učiteli s kvalifikací – tak na mě působení těchto aktivistů působí

Možná to myslí zmíněné spolky dobře. Aspoň se o něčem mluví.
Ale na jejich stránkách moc nediskutuje nikdo z učitelů, většinou je tu mrtvo. Až nyní se to rozjelo. Titulek, zda jsou lepší kvalitní nebo kvalifikovaní učitelé, byl dost nešťastný. Od novináře, který se tváří jako odborník na vše, bych čekala více.
Já bych si představovala učitele kvalifikovaného a zároveň kvalitního. To by bylo super. Samozřejmě uznávám moje kolegy s tituly inženýra. Kdo by učil lépe ekonomii, než ekonom, navíc z praxe. Všichni takoví vyučující si ale na naší škole museli doplnit pedagogické minimum - na tom naše vedení trvalo! Takže u nás nyní učí právnička z praxe, inženýr - majitel firmy,... Všichni s pedagogickým minimem.
Pokud se ale jedná o výuku matematiky na střední škole, trvala bych důsledně na tom, aby matematiku učil matematik! Nechci se tvářit jako vševěd, ale když vidím, že inženýrka nezná vzorce běžně používané na základkách, je to špatně. Nevychází jí při výuce příklady ze základní školy (úprava výrazů, objemy a povrchy tělesa), je to špatně.

Myslím, že zde zaspali všichni. MŠMT, odbory, ředitelé (u nás ne) i učitelé - měli se ozvat dříve.
Vím také, že vzdělávání organizací jako Lipka z Brna a Líska ze Vsetína, mně dává hodně - někdy opravdu více, než semináře z "pajdáků". Moc tyto nevyhledávám. Jednou jsem z takového odjela v polovině a ještě jsem jim napsala nespokojený email. Všude také chválím školení Lísky i Lipky.
Přesto mám pocit, že učitel má mít vysokoškolské vzdělání. A pokud je vzdělávání podivné, ať se zamyslí ti, co na vysokých školách učí a ti, kteří setrvávají na MŠMT. Já jsem byla na přírodovědecké fakultě v Brně v době socialismu celkem spokojená, byly to skvělé roky a troufám si říci, že to nebyl ztracený čas. I ta díla Lenina jsem pročetla ve vědecké knihovně (ne zrovna s nadšením). Ale rozhodně si nemyslím, že to bylo k ničemu! Učitel se přece nebaví s dětmi jen o matice, když je matikář.
Poslední kulatý stůl jedné organizace mě už spíše pobavil. Smála jsem se i nahlas. Když jsem se podívala na stránky školy, kde dělá jedna panelistka ředitelku, měla jsem pocit, že se jedná spíše o sektu. Doporučila bych paní ředitelce (bez titulu) také upravit stránky školy - gramaticky, stylisticky, graficky. Obsah nekomentuji.
A nyní něco málo o nestátním školství. Zase vycházím ze své praxe. Zmíním jednu základku, jejíž žáci u nás krátce na střední (též soukromé) škole pobyli. Krátce - to je důležité. Žádný zatím naši školu nedokončil.

K nám přišli zmiňovaní žáci už třeba poté, co pobyli i na třech (!!!!) jiných středních školách v našem kraji.. Když jsem si pročetla jejich výstupní hodnocení ze základní školy, měla jsem pocit, že jsou to naprosto normální děcka. Jsou, jen (podle mě) zanedbaná a nemají žádné mantinely, hranice.
Včera jsme připravovali plán pro jednoho prváka. Rodiče ho vezli do nějakého ústavu. Proč? Nevím. Je ale též z této základky. Uprostřed hodiny chemie se šestnáctiletý mladík beze slova postaví, odejde dozadu do třídy a svlékne se do půl pasu, naštěstí horní. Začne se protahovat, vydávat nějaké zvuky. Prý je mu vedro, tak si odložil nějaký oděv.
Absolventů této školy jsem učila možná pět? Nevím přesně. Někteří měli i samé jedničky na základní škole, kde je nestresovali.
Maminka Karlíka, moje známá, po zkušenosti s prvním dítětem okamžitě druhé dítě z této školy vzala, holčička přestoupila na státní základní školu. Rozhovor s paní ředitelkou na soukromé škole proběhl asi následovně:
Ředitelka: "Proč berete Johanku z naší školy?"
Maminka: "Protože jsem tu měla Karla. Měl zde samé jedničky a skvělé slovní hodnocení. Devět let jsme žili všichni v domnění, že máme doma génia. Už byl na střední zdravotní škole, na gymnáziu, na umělecké střední škole. Nyní hledáme čtvrtou střední školu. Všude dříve nám sdělili učitelé, že to je hrůza, že nic Karel neumí a neví si s ním rady. S chováním byly největší problémy. Karel nechce dělat, co ho nebaví – což byla většina předmětů, které měl absolvovat. Nechceme dopadnout stejně i s druhým dítětem."
Ředitelka: "No, my si ty děti tady formujeme, víte? A Vy to zpřetrháte!"
Ano, známá formování zpřetrhala. Paní učitelka na státní škole byla ale prý naštěstí velmi vstřícná a Johance i rodičům moc pomohla, hlavně první půlrok byl náročný pro všechny strany. Johanka se zhoršila z jedniček i na trojky, ale rodiče jsou spokojení. Johanka prý také.
Tak mě napadlo, že na celém okrese, od gymnázií až po učňáky, učí asi kvalifikovaní, ale nekvalitní učitelé. Neodhalili kvality Karlíka.
Karla je mně líto a rodičů, mých známých, též. Karel není hloupý, učila jsem ho v prváku z chemie a mám k němu trošku jiný vztah, než kolegové. Vidím ho jako malého kudrnáče pobíhat v naší ulici dodnes. Znám ho od malička. Učí se u nás nádhernému řemeslu. Kolegové z něho ale šílí, stačí, když ho potkají na chodbě a je co řešit. Je to provokatér, v tom je jednička. Co mě těší, je, že u nás je už ve druháku a mistr ho z praxe velmi chválí. Podle mě, pokud nezdrhne do Čech za přítelkyní, která nedávno porodila (ne Karlovo) dítě, bude z něho skvělý umělecký kovář! Svěřila se mně nedávno totiž jeho mamka, že jí trošku vyhrožuje útěkem.
Tak to je taková optimistická tečka na závěr!

Jedno se práci ve školství nedá upřít. Pokud to bere člověk vážně, není to nuda, je to adrenalin! Prostě „furt ve střehu!“
Hezký den, Irena

(Psáno pro známé, kamarády, přátele. Jsem pouhá matikářka, navíc z Moravy, omluvte tedy moje znevýhodnění v českém jazyku,…)

Uveřejňuji s laskavýn souhlasem Irenky - děkuji