Dělohu nedám a vaječníky taky ne!

Aneb místo na operaci k moři – voda slunce, pláže, hory, jezera i vodopády – nejdřív chci vidět všechny krásy světa...

Opět jsou tu na přetřes ženské orgány. Když mi můj gynekolog sdělil, že mám cystu na pravém vaječníku, a že je tedy potřeba operace... a když už bude řezat, tak vyndá oba i dělohu. Upřímně jsem se vyděsila a ptala se i na jiné řešení.

„Jiné řešení není. Kolik Vám je let? Padesát? Dvě děti máte... tak na co Vám je děloha?“

Nesnáším tuhle „diagnozu věku“ !

Obrečela jsem to a v pondělí v následujícím týdnu jsem se šla domluvit na operaci, kterou nechci, přímo do nemocnice. Měla jsem štěstí na mladšího kolegu gynekologa, který mi sdělil, že operaci lze provést jen v nezbytném rozsahu – třeba i laparoskopicky a jen cystu, maximálně odebrat pravý vaječník. Abych vyčkala výsledků z laboratoře a přišla znovu, nejraději po menstruaci, a že si udělají svůj ultrazvuk...

Další týden jsem naklusala opět ke svému gynekologovi.

Sdělil mi, že výsledky jsou dobré, že tam není žádný pozitivní nález. Když viděl, jak se mi ulevilo, ihned mě ujistil, že to nic neznamená, že to by teprve viděl, až by se tam podíval. Rozuměj – do břicha – na operačním stole...

Hahaha, jenže to bych do toho nemohla mluvit já a pan doktor by si vyoperoval, co by se mu líbilo a já bych se pak dozvěděla, že to bylo potřeba... že to tak bylo lepší... Ano, tomu bych i věřila, kdyby mi bylo špatně, kdybych to sama chtěla anebo kdybych snad byla v bezvědomí... anebo kdyby laboratorní výsledky alespoň trochu naznačili... alespoň stín pochybnosti... NIC! Nic z toho se nekoná! I stěry opět dopadly na jedničku!

No, přesto se rozhodl pro kontrolní ultrazvuk.

„...pravé ovarium nevidím...“ diktuje sestře

„.. co to znamená? Pravý vaječník...?“ zeptám se

„ano“ dostane se mi vyčerpávající odpovědi

„...levé ovarium cysta... děloha plná četných myomů...“

ještě cosi co je 90 mm. Lekla jsem se, že myom, ale dostalo se mi opět vyčerpávající odpovědi: „sliznice“

Tak copak mi poví, pan doktor, přemýšlím. Minule, před devíti dny byla cysta na pravém vaječníku a dnes tam není nejen cysta, ale ani vaječník! Kampak se schovaly ty mršky malé nezbedné...!?

Doktor mi podává výsledky a opět mě posílá domluvit si operaci.

„Ale pane doktore, minule jste říkal...“ začnu pokorně s hlavou sklopenou, ale dál se nedostanu. To, co následovalo potom, se dá přirovnat k výbuchu sopky.

„Co jsem říkal!“ vyskočil ze židle a shora na mě dál hřímal „Já říkám pořád to samé! Mám na to dva svědky!“ no jestli myslí ty dvě placené sestry..., hm, ty by mu asi odkývali i třetí světovou, kdyby na to přišlo, ve smyslu – koho chleba jídáš, toho píseň zpívej. Přesto se nadechnu a dokončím svou započatou větu:

„...minule (před devíti dny)“ mluvím klidně, nezvyšuji hlas, to bych si vůči němu nedovolila „... jste říkal, že mám cystu na pravém vaječníku a dnes, že na levém... (o tom minule nemluvil)..“

Dál jsem se opět nedostala. Opět vybuchla sopka! „To na věci nic nemění, to pro Vás nic neznamená... Je jedno jestli levý nebo pravý...“ No, tak to si já nemyslím, i když nejsem doktor. Možná, že stejného názoru je víc jeho kolegů, jak jinak si vysvětlit, že Vám klidně odoperují zdravou ledvinu, koleno, kyčel, oko...

Tak tady už nemám co dělat, zaplatím 30 Kč, na které nedostanu potvrzení, pozdravím a odcházím. Jedno vím jistě, tady jsem naposled!

S hlavou plnou myšlenek vstoupím do kanceláře Čedoku a zaplatím si zájezd. A začnu se těšit na úplně jiné věci.

Na umření se necítím, zájezd v klidu absolvuji a pokud nějaká operace bude, tak se stejně musím objednat a do té doby budu dávno zpět.

No a v pondělí nastal den D. Týden před odjezdem na zájezd opět kontrola ultrazvukem, tentokrát v krajské nemocnici, dokonce u pana primáře.

Pan primář vzbuzuje úctu a respekt na první pohled. Kliďas, viditelně dobře naložený, slovem uklidní pacientky, každá vychází z ordinace s úsměvem na tváři.

I na mě tak působil. Vyšetřil a nic neshledal... i odeslal mě na ultrazvuk i s doprovodem, až mi bylo trapně, dávno jsem to měla vysledované, kde ta ordinace je. Ale ta péče byla milá.

Na ultrazvuku milá, celkem mladá doktorka (konečně žena).

Hledá..., hledá a nic nevidí. Žádná cysta ani vlevo ani vpravo. A tak se přihlásím ke slovu: „Jestli můžu něco říct, tak jen tolik, že ta cysta vpravo asi praskla po tom prvním ultrazvuku. Následné dva dny jsem krvácela a s krví odcházel i podivný hnis. Než přišla menstruace byla jsem u obvodního gynekologa na ultrazvuku a ten řekl, že cysta vlevo. A teď mám po menstruaci a tak jsem na kontrole u Vás jak mi poradil nemocniční lékař...“

„Ano, to je správné, při menstruaci se to někdy stává, že cysta praskne...“ a popsala mi čtyři malé myomy (před rokem jich bylo šest) „ale nic vážného k okamžité operaci zde nevidím...“

Viditelně jsem pookřála... dobré zprávy... venku svítí slunce... co víc si přát?

Odeslala mě i s výsledky do „krajské“ (nechápu- jsem pořád v jednom areálu, v jedné budově, ba dokonce na jedné chodbě! Ale to je nepodstatné...) k primáři. Pan primář se diví, a že jestli chci tu operaci, tak jí tedy uděláme...

„Nechci, já žádnou operaci nechci!“

„No tak! Tak žádnou dělat nebudeme...“

„To jen pan doktor jí pořád chce!“ vysvětluji, proč tu vlastně jsem...

„Musím Vás ale upozornit, že ty myomy se můžou změnit ve zhoubné...“ snaží se podpořit myšlenky obvodního lékaře.

„Ale, pane doktore, to já přeci vím. Mám je už jednadvacet let! Proto chodím na pravidelné kontroly a ty zatím nic takového nenaznačují.“

Kdyby tam byl stín pochybnosti, tak tu nebojuji za své pohlavní orgány, které dokud mám, mě chrání před např. osteoporézou...

„Ale možná, že budu mít dřív rakovinu kůže, která mi taky hrozí z každé nevinné pihy...“

„Ano, to je pravda...“ souhlasí se mnou tento milí, moudrý lékař.

„Tak za půl roku na kontrolu...“

„Hm, a můžu sem k Vám?“

„Ne, ke svému obvodnímu gynekologovi...“

Škoda! Mám půl roku na to, najít si jiného lékaře... Uf, to bude fuška!