Škola nuda a trápení

Nejhorší je, když se dítě ve škole trápí, protože se nudí! http://ona.idnes.cz/odklad-skolni-dochazky-07i-/deti.aspx?c=A130307_105902_deti_job Dát dítě do školy v šesti nebo ne, toť otázka poslední doby. To, že má dnes většina dětí odklad je jen a jen lenost a pohodlnost rodičů. Žádné dítě se nerodí více či méně nadané jen některé dítě má to štěstí, že mu rodiče hodně pomáhali v jeho prvních krůčcích. Pokud některé dítě vyčnívá, pak je to jen proto, že se mu zkrátka dospělí věnují: mluví na něj... mluví s ním... čtou mu pohádky a vysvětlují mu rozdíl mezi dobrem a zlem...

učí ho zapínat knoflíky (nejen ty na PC a Tv) a zavazovat tkaničky... a hlavně odpovídají mu na jeho zvídavé otázky... i když chápu, že to je někdy nadlidský výkon. Pokud toto budete s dětmi dělat, pak máte spoustu práce usnadněné a nebudete se bát, že nebude ve škole prospívat.

Z dětí ve škole mají poslední dobou větší strach nejen rodiče, ale i učitelé, neboť už v první třídě jsou rozdíly mezi dětmi markantní – nejen ve vědomostech, ale i ve velikostech – někteří prvňáci vypadají už jako čtvrťáci a jiní pak jako školkáři. A na střední škole je ten problém ještě větší. Už v prvním ročníku sedí vedle sebe patnáctiletí a dvacetiletí!

Není divu, když střední školu může žák začínat... opakovat... navštěvovat... libovolně dlouho.

Z dopisu jedné rozčilené učitelky (snad mi promine):

Ahoj, kolegové za školství i nekolegové ze školství,...
včera jsem se "trápila" se žákem u tabule. Je mu 21 let a je v prvním ročníku střední školy maturitního studia. Už byl nějaký rok na gymplu i na jiných středních školách. Nyní je druhý rok u nás, podruhé v prvním ročníku. Včera upravoval výraz, měl tam dvě chybky. 5x7 = 42 a 5x3 = 18. Látku SŠ pochopil. Bohužel neumí malou násobilku.
Nechci Vás unavovat, ale ještě jedna perla. Žák, který ukončil základní školu se samými jedničkami, bohužel syn mojí známé... Je mu skoro 20 let a nyní sedí u nás ve škole. Je po čtvrté v prvním ročníku střední školy. Poprvé byl přijat jako premiant na lyceum bez přijímaček.
No a do třetice. Spolužák mého synka (synek je po maturitě a studuje VŠ- moje poznámka), taktéž ukončil ZŠ se samými jedničkami. Dnes studuje třetí střední školu a UŽ je, tuším, ve druhém ročníku...
Tož to je síla.... Jak to řešit?
Dnes jsem měla další besedu o panu Wintonovi. Ve třídě sedělo asi 40 budoucích soustružníků a elektrikářů a po dvou minutách jsem zjistila, že asi tři "kousci" mají otevřený notebook a dvacetiletý "chlapeček" v první lavici si otevřel nějaký časopis!
No může mně někdo dávat nějaké rady, jak Česko mluví o vzdělání!!!
Přednášku jsem přerušila, seřvala jsem je jako Igor Hnízdo... Rákosku ale nepoužívám! TO SE BOJÍM! Ale byl do konce hodiny klid i bez rákosky!
Myslím, že beseda je zaujala. Notebook si už nikdo neotevřel.
Tak furt si myslí někteří, že učit dnes je MED?

A za pár let půjdou tito „premianti“ na VŠ  a vysoké školy už dnes přijímají ročně 100 tisíc žáků, ale nyní budou nastupovat populačně slabé ročníky 1996 - 2001 kdy se narodilo ročně pouze 90 tisíc dětí... zdroj:   15.2.2013.8:30 Sociolog Jan Keller