Proč se nemáme jako v Rakousku
dp
Áda se po mně ošklivě podívá, když mu otevřu dveře ven: „Do toho nejdu,“ pomyslí si a uteče za klec – pod pec. No nic. Beru koště lopatu a jdu na to. Proházím mu chodníčky a on pak milostivě vyleze,
ale je zpátky v kuchyni dřív, než já odklidím sníh ze dvorku. Ještě se přijde nevěřícně několikrát podívat, co tu tak dlouho dělám. Dává si ale velkého „bacha,“ abych ho tu náhodou nezapomněla, až půjdu domů.
Trvá mi to, protože to ještě musím zdokumentovat. To dá rozum – manžel ještě spí, a tak jdu pokračovat před dům do uličky. Tady veškerá romantika končí. Veřejný prostor - není nikdo, kdo by ho uklidil. Město nemá finance na úklid a tak prohrne jen jeden chodník (prý nikde není dána povinnost uklidit oba) a hlavní cesty a hlavně si ohlídá pojistku!
A tak úklid je na občanech – kdo si před svým domem vždycky uklízel, uklízí i dnes a kdo neuklízel nikdy, neuklízí ani dnes a odpovědnost má město a to je pojištěné – hurá!
A ten, kdo uklízí, si připadá jako blbec, protože dělá to, co by nedělal ani nezaměstnaný ani vězněný či amnestovaný → ale dlaň mají nataženou všichni! Proč to u nás nemůže fungovat jako v sousedním Rakousku: Ty nezaměstnaný žádáš od společnosti peníze na přežití tvé krize? Tak ale musíš být společnosti za to prospěšný. Společnost potřebuje odklízet sníh, zametat chodníky, opravit fasádu, vybílit podchody, vyměnit žárovky, upravovat parky - shrabat listí, pěstovat sázet a zalévat rostliny, prořezat stromy, keře, opravit a natřít lavičky, posekat trávu, pomoci v kuchyni, v nemocnici, v domě s pečovatelskou službou... atd. atd.- tam všude chybí lidé a peníze na drahé služby....
Ach jo, kam jsem se to dostala, sem jsem vůbec nechtěla.
Chtěla jsem jen říct, že když jsem to bílo konečně zvládla, tak vylezlo sluníčko a já se přemluvila, vytáhla už uklizené běžky, vzala foťák a vodu, a šla si tu bílou nádheru ještě jednou užít.
V lese jsem potkala spoustu známých se stejným smýšlením, a tak jsme každý každému
prošlápli kus stopy a už se jelo. Jsem ráda, že jsem dokázala objet i tu nástrahu spadlého stromu
a přesto, že byl sníh mokrý a těžký, nelepil se mi na lyže, a tak to pěkně svištělo. Byla jsem ráda, že jsem se nepotkala se stádem divokých prasat, které tu v noci řádilo - ryli ve sněhu pod buky, a jsem ráda, že jsem se nestala ani nechtěným terčem několika myslivců,
kteří se přišli vypořádat s přemnoženými kanci. Když jsem zaslechla první dva výstřely, byla jsem už na cestě zpět... pak ještě dva
a pak už jsem sjížděla z kopce na opačnou stranu. Jaké bylo skóre a kolik padlo sviní, skutečně nevím, jen manžel se smál: „Kdybych to byl věděl, to bych tam ještě nějaké poslal...“ Cestou jsem potkala jen čtyři vyplašené srnky
a kamaráda, s kterým jezdím na „kola“ - tady byl bez lyží a bez kola a brodil se vysokým sněhem a já zapomněla vyndat foťák a zdokumentovat to – leknutím před kanci sviněmi a myslivci.
Dagmar Prachová
Postřehy třídní učitelky
"Mé děti jsou hodně citlivé. Když přijdou do kolektivu, který má jasný řád, kde se musejí zasunovat židličky, vše uklízet na své místo a nejde moc o individuální a kreativní prostředí,
Dagmar Prachová
Generál Sherman
Je vysoký 84 m, obvod měří 31 m, váží 1 900 000 kg a obsah cca 1 500 m3. Jeho stáří se odhaduje na 2 300 až 2 500 let!!!
Dagmar Prachová
Koldom
ten nejznámější je ve Zlíně. Je to zajímavá stavba, která vznikla v padesátých letech a někteří z prvních obyvatelů zde žijí dodnes. Dům stále slouží svému původnímu účelu. Tedy hlavně
Dagmar Prachová
Silvestrovská
procházka krásným městečkem, kde častým cílem lázeňské vycházky je území ,,Kalouskovo" či "Šťávovo"...
Dagmar Prachová
Jaro
Za okny bubnuje déšť a já se jen modlím, aby zima šla o kus dál. Já chci jaro! Pár dní teplejších a
Dagmar Prachová
Krumlovem
letem světem. I když je jen málo času, stojí za to projít se Českým Krumlovem. Vždyť za dvacet minut se dá toho toooolik stihnout
Dagmar Prachová
Sváteční ráno
Jen vstát a jít, je tu nové ráno, den mě láká nový život žít, hlavu si vyčistit, foťák s sebou vzít a jít tu
Dagmar Prachová
Podzimní reqiem
Podzim skončil, ale já stále nemohu zapomenout na ty krásné záběry jednoho jasného slunečného odpoledne. Tady je jedna jeho část. Pojďte se projít se mnou...
Dagmar Prachová
Antelope Canyon
Návštěva u indiánů. ,,Počkej až budeme u Indiánů. To něco uvidíš!" a viděla jsem. Ale až ráno, protože jsme
Dagmar Prachová
Chlum u Třeboně
ráj rybářů a cyklistů. Stará a Nová řeka, rybníky a rovinné cyklostezky. A především poutní místo nedaleko rakouských hranic.
Dagmar Prachová
Květov
Selské baroko. Co vedlo naše předky k výstavbě tak krásných stavení? Stojím před domem v němém úžasu a představuji si bohatého sedláka, statek plný lidí a obrovskými vraty právě
Dagmar Prachová
Barevné listování fotomatiné
Podzimní potulování krajinou, s paletou a štětcem šla bych ráda, však mám jen klacky botky a batoh na záda, vystačit si musím s kamerou
Dagmar Prachová
Svítání
Podzim jak má být a ranní procházka potěší. Chce to jen vstát a jít a foťák s sebou mít a ten okamžik zachytit...
Dagmar Prachová
Vietmamky, síťovka, brambory, otřes mozku, kolo a já
Kolo mě doprovází asi od tří let a život bez něj si nedovedu představit. Moje první kolo byla vlastně tříkolka, která měla jedno velké kolo a vzadu dvě malá. Když už jsem si připadala hodně "velká", odmontovali mi kluci zadní osičku se dvěma koly a dali mi tam stejné velké kolo jako bylo vpředu. Panečku, to byla jízda! Na nožky "Jarmilky" a už jsem drandila.
Dagmar Prachová
Hladké přistání (fotomatiné hahaha)
Život přináší spoustu směšných situací. Jak jsem spadla do kopřiv, jak jsem spadla z kola, když mě vzala šína... Jedu na kole a najednou koukám, že
Dagmar Prachová
Živý nebo plyšový (fotomatiné hahaha)
Pořád jenom kočky a pejsci... králíčka si pořiďte! Nikdy jsem si nemyslela, že si s ním tak užijeme. Samozřejmě jako každý domácí mazlíček si vás omotá kolem prstu nebo se vám taky omotá
Dagmar Prachová
San Francisco čtyřiadvacátá
je ulice známá svými sprejerskými výtvory. Bydlí tu hlavně Mexikánci a Portorikánci a svými díly si zdobí svá obydlí obchody hospody auta... zkrátka
Dagmar Prachová
Požár nebo slunce?
Obloha dovede divy. Jednoho srpnového večera zalila město podivná zlatá záře. Bylo po dešti a už se mi ven nechtělo. Venku byla "prádelna" a těžko se mi dýchalo. Nakonec jsem se přemluvila a pořídila několik snímků. Na víc nebyl
Dagmar Prachová
Kapličky
tentokrát Jihočeské. Do naší krajiny patří, stejně jako stromy, pole a rybníky. Vypovídají o našich předcích, připomínají
Dagmar Prachová
Západ slunce nad Pacifikem
Nedaleko Monterey Bay jsem měla to štěstí, že jsme to stihli a já mohla pořídit pár krásných fotek. celé to trvalo
předchozí | 1 2 3 4 5 6 | další |
- Počet článků 114
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1356x
promotion-and-affiliation