Tak jsem včera zase učila Míšu (Rómku)

Psali jsme zase testík. Míša nepsala, protože minule opět chyběla a nemá látku ani v sešitě (sčítání zlomků). Ptala jsem se, proč pořád chybí. Prý má zdravotní problémy nebo je nemocná. Příště by si měla napsat testík na zaokrouhlování - to ale odmítla, chtěla by testík na sčítání do 20, to jí prý jde. Taky by si chtěla se mnou domluvit

doučování, až bude mít ona čas.
Poté jsme měli jít do učebny o patro výš, protože učebna, ve které máme matiku, je určená na praktickou výuku, děcka tu pořádně  nevidí na tabuli. Míša vystartovala, že má problémy s nohama a do 1. patra nevyjde. Tak jsem se jí ptala, jestli ji ráno do školy donesli rodiče. Došla sama a vyšla nakonec se šílenýma kecama i do prvního patra.
V matice si opisovala látku do češtiny, protože prý se zbytečné zatěžovat  matikou nebude, když nikdy nic nepochopila.

A test napříště chystat nemám, nebude ve škole, to už ví 14 dní dopředu. Navíc jí už zástupce ředitele řekl, že má moc zameškaných hodin a bude ze všeho dělat zkoušky.

Ale když jsme řešili slovní úlohy, Míša zpozorněla. Zatímco ostatní čučeli, Míša hravě dělila a násobila a všem okolo nadávala, jak jsou tupí, že takové úlohy nepochopí.
Blbá není, ale už od děcka ví, jak využívat výhod, které se jí nabízí.

Tak to je moje Míša, když chybí, už ji postrádám. Je tam moc klídek, v hodinách.

Jo, ještě jeden poznatek.
V učebně odborné praxe měli žáci výrobky, jakési přáníčka s korálky, drátky, nádherné. Bylo jich tam tak třicet. Ale dvě byly úplně nejkrásnější. Když jsem se zeptala, čí jsou, Míša se hlasitě hlásila jako autorka. Bude z ní určitě šikovná květinářka a sčítání zlomků jí chybět asi vůbec nebude.

Děkuji Irence, která mě svými příběhy zásobuje